Během slavnostní rodinné večeře, když jsem mluvila s tetou u přípitku, mi manžel pošeptal, že jde do sklepa pro další láhev červeného vína. Využil toho okamžiku, aby svou dávnou lásku Simonu odvedl ze studovny do hlavní ložnice v patře. Nevběhla jsem do kuchyně, nekřičela jsem. Jen jsem tiše pozorovala, jak oba krátce po sobě mizí po schodech.
Když pak ten večer Jakub a Simona postupně odešli do patra, nezastavila jsem je. Měla jsem v kabelce šedou obálku, kterou jsem celý večer svírala u nohou. Vytáhla jsem ji a položila na stůl před sebe. Rodina ztichla.
Sáhla jsem dovnitř a vytáhla fotografie, na kterých Jakub a Simona vstupovali společně do hotelů v Praze a Brně. Třetí část tvořily finanční dokumenty – hotely, restaurace, šperky a jeden převod přibližně 95 000 korun označený jako projektové poradenství, který ve skutečnosti šel na Simonin osobní účet. Pak jsem vytáhla poslední složku. V ní byly smlouvy o půjčkách, které jsem do firmy dvořákových vložila v začátcích, když podnikání zachránilo před krachem.
Helena se zeptala, proč to dělám. Odpověděla jsem: „Přemýšlel jsi někdy, do jakého kouta jsi zahnal mě, když jsi Simonu odvedl do naší ložnice? “ Jakub se rozčílil a obvinil mě, že jsem ho tím projektorem před celou rodinou zahnala do kouta a zničila. Od chvíle, kdy si Simonu pozval do domu a čekal, že budu sedět vedle ní a usmívat se, jsem věděla, že tohle manželství nemá smysl.
Tu noc jsem se vrátila do bytu na Vinohradech, který jsem koupila ještě před svatbou. Vytáhla jsem z rámečku naši svatební fotografii, založila ji do šedé složky a začala plánovat. První kancelář byla malá, měla dvě pracovní místa, jednu zasedačku a okno do Tiché ulice. Postupně jsem si vybudovala vlastní firmu a začala chodit sama do galerií, na koncerty, do divadla a na výlety do Českého ráje nebo na Šumavu.
Jednou přišel David Beneš na kávu do mé kanceláře. Celou noc jsem s ním seděla nad tabulkami a ráno vzala dokumentaci k bytu a šla do banky. Druhou významnou položkou v majetkovém vypořádání byla částka přibližně 1 200 000 Kč z mých úspor vytvořených ještě před svatbou, které jsem vložila do firmy jako záchranný kapitál. U dvořákových se to ale postupně přepsalo do věty: „Chceš naše celé manželství převést do tabulky v Excelu?
“ Do vypořádání se dostaly i výdaje spojené se Simonou. Helena mi později řekla, že odjíždí pracovat do zahraničí. Nechtěla jsem chodit zpět do pokojů. Když se mě zeptala, jestli jí odpouštím, odpověděla jsem bez omluvy: „Ne.
“ Napsal mi, že tehdy věřil, že jsme nejlepší přátelé, a až teď chápe, jak moc jsem věřila jeho slibům do budoucna. Ale já už jsem dávno věděla, že dělám to, co umím nejlépe – chráním vztah, do kterého jsem kdysi vstoupila s dobrou vírou. Jenže tentokrát jsem chránila hlavně sebe. A ten večer s projektorem nebyl začátkem konce.
Byl to okamžik, kdy jsem konečně přestala předstírat, že nevidím to, co bylo celou dobu přímo přede mnou.
