Vzhledem k tomu, že jsem si byla jistá, že ho do toho rána zapomněli zabalit, dostal Ryan nové chytré hodinky a výlet do Cancúnu pro své duševní zdraví. A když jsem viděla, jak zbledla ve tváři, když jsem viděla, jak Mark těká očima ke dveřím, jako by počítal, za jak dlouho se dá na útěk, když jsem viděla, jak Ryan konečně pro jednou zmlkl, věděla jsem, že jsem se trefila do žíly. Přáníčka s dovolené s donucenými úsměvy, rodinné dovolené, které se nějakým způsobem dostaly do alba. Jednou jsem převrhla kelímek s džusem a poslali mě do pokoje za to, že jsem byla neopatrná a dramatická.
Přesto jsem se na nic neptala až do toho dne. Strčila jsem ho do krabice s nápisem Nebezpečný a zavřela víko. Rychle se přesuneme k mým dvacátým narozeninám. Přihlásila jsem se do krátkodobého pronájmu pod falešným příjmením.
Zpátky do současnosti. Tu falešnou zprávu, ty ukradené peníze, to, že se mnou dvacet let zacházeli jako s náhradním dílem. Máma se přestěhovala do dvoupokojového bytu s děravým kohoutkem a bez izolace a pro jednou v životě nepořádala koledu, ale s dramaty ještě neskončila. Tvrdila, že ji táta zneužívá, že jsem labilní a že jsme se nabourali do jejich účtů.
Říkali mi to do očí. Byl tam bramborový salát, bylo tam přepečené jehněčí, byla tam moje máma, která si broukala Mariah Carey a přitom utírala kuchyňskou linku, jako by právě bylo dvacet let zpátky. Předstírala jsem, že to nebude další každoroční připomínka toho, že jsem se nikdy úplně nevešla do rámce. O dvacet minut později jsme odešli.
V autě Lukas sáhl do kabátu a vytáhl několik volných fotek. Byl to já, přesně ta samá verze mě, překopírovaná do jiného prostředí. Začala jsem chodit do školy. Vešla jsem do kuchyně a uviděla ji na notebooku.
Předtím jsem si je nepamatovala, ale byla tam pohřbená pod léty, kdy mi říkali, abych se usmívala do kamery. Osprchovala jsem se, převlékla, složila prádlo, které jsem si nepamatovala, že bych do něj dávala. A válka zřejmě vymaže i schopnost zadat jméno do Googlu. Jen jsem tam seděla zabalená do deky a měla pocit, že se setkám s někým ze snu, o kterém jsem nevěděla.
Byla jsem schválena do programu přesídlení do USA. Jen je schovali do šuplíku hned vedle svého morálního kompasu. Do šesti měsíců byli deportováni. Odstěhovala se do USA půl roku poté.
Moje matka strčila mé patnáctileté dceři do tašky zlatý náhrdelník a nechala ji zatknout za krádež v obchodě. June mi do práce nevolá. Dala jsi jí ten náhrdelník do tašky? Rozvedli se poté, co si něco strčila do tašky.
Když šli do důchodu, dokonce jsem jim pomohla splácet hypotéku, aby mohli zůstat ve svém domě. Rozvážná, opatrná, do morku kostí dodržující pravidla. Byl to systém a moje dcera do něj byla právě vhozena. Dals jí to do tašky.
Mohla by jít do vězení. Nechci, aby se zapletla do policejní práce. Chceš říct, že jí nechtěla do programu? Máma přiznala, že dala June do tašky náhrdelník a řekla, že moje dcera potřebuje pokořit.
Dala sis jí to do tašky. Nechci, aby se pletla do policejní práce. Máma se přiznala, že dala June do tašky náhrdelník a řekla, že moje dcera potřebuje pokořit. No, byli to oni, kdo tu zeď v první řadě postavili.
Přestěhovali se do malého bytu na druhém konci města. June se vrhla do programu policejních průzkumníků a způsobem, který umí jen ona.
