Doktor Beran se nadechl a položil ruky na stůl. „Paní Nováková, musím vám něco říct. Ten zánět středního ucha, který jsem u Matěje diagnostikoval před třemi dny, nebyl tak závažný. Lék, který jsem předepsal, je ve skutečnosti placebo.
“ Ztuhla jsem. „Tablety byly z cukru. Chtěl jsem jen vidět váš přístup, jak reagujete na doporučení odborníka. Vy jste se ale začala chovat, jako by šlo o život.
Volala jste na pohotovost, kontrolovala jste teplotu každou hodinu, přečetla jste si všechno na internetu. “
„Vy jste mi lhal? “ zašeptala jsem. „Kvůli nějakému testu?
“
„Nebyl to test. Byla to diagnostika. Potřeboval jsem vědět, jestli dítěti skutečně hrozí nebezpečí. Tři dny jsem sledoval, jak reagujete.
Dnes ráno jsem mluvil s kolegou z krizového centra. Shodli jsme se, že vaše chování vykazuje známky patologické úzkosti. Doporučuji vám návštěvu psychiatra. Bez ní nebudu moci pokračovat v péči o děti.
“
Zavřela jsem oči a v hlavě se mi převalila ta věta stále dokola. Vstanu, popadnu děti a odejdu. Jenže doktor mě předběhl. „Napsal jsem doporučení.
Pokud ho nepodstoupíte, jsem povinen kontaktovat sociální službu. “
Seděla jsem u kuchyňského ostrůvku a dívala se do chodby k dětským pokojům. Matěj spal po té dávce léků, Anička si četla. V duchu jsem se vracela k tomu okamžiku, kdy doktor vytáhl zásuvku a položil před mě ty bílé tablety.
„Víte, paní Nováková, já jsem si všiml, že se vás Tomáš straní. Je to pro mě signál. Rodina, kde se matka chová takhle, nebývá v pořádku. “ A pak se mě zeptal, zda mám stále přístup do zdravotního portálu dětí.
Řekla jsem, že ano. „To je dobře. Protože ode dneška bude všechno, co do něj napíšu, jen pro vaše oči. Pro jeho účet zřídím omezený přístup.
“
Tomáš odmítl naše obvyklé urgentní pracoviště a odvezl Matěje do soukromé kliniky. Vrátil se za hodinu s papírem, kde stálo, že šlo o skutečný zánět středního ucha, předepsal antibiotika a dal mi ho přečíst. „Vidíš? Já věděl, že ten doktor je blázen.
Neměli jsme tam chodit. “ Jenže já jsem v jeho očích zahlédla něco jiného – ten krátký pohled na tablet, který si hned schoval do kapsy. Odešla jsem do kuchyně a nechala mezi námi ostrůvek. Tomáš si myslel, že je vezu do školky.
Já řídila po pražském okruhu a snažila se nedívat do zpětného zrcátka víc, než bylo nutné. V kapse jsem měla doporučení od doktora Berana a v hlavě jeho slova o tom, jak Tomáš o mně mluvil – že jsem úzkostná, že investuji do zdravotnictví, že možná četla něco na internetu. Pak se mě zeptal, jestli mi Tomáš nikdy neřekl, proč si vlastně vzal mě. „Řekl, že jsem klidná,“ odpověděla jsem.
Doktor se usmál a podíval se na mě tak, jako by věděl něco, co já ne. Doma jsem zadala do vyhledávání jméno Klára. Vyskočila fotka ženy s tmavými vlasy a ostrým pohledem, bývalá kolegyně mého muže z lékárny. Druhý odkaz byl článek o tom, jak Klára před lety podala stížnost na špatnou praxi svého nadřízeného – jmenovitě Tomáše Nováka.
Třetí byl záznam z korupčního případu, kde figurovala jako svědkyně. Asistentka mi donesla tabletu a děti začaly pobíhat po zahradě. Seděla jsem na lavičce a četla si dál, až mě hluboký zvuk auta na příjezdové cestě vrátil do přítomnosti. Zabouchla jsem tablet, vrátila ho do zásuvky a seběhla dolů.
Sotva jsem došla do kuchyně, otevřely se dveře. Tomáš se usmál, políbil mě na čelo a řekl, že se mu ulevilo, že konečně platí skutečný doktor. „Nechtěl jsem ti to říkat dřív, ale tu prvotní diagnózu jsem mu já sám poslal. Byl to test.
Potřeboval jsem vědět, jestli to zvládneš, nebo ne. Doktor Beran je můj spolužák z fakulty. Už dva měsíce ti připravuje podklady pro péči o děti. “ Světlo v kuchyni se mi zatmělo před očima.
„Ty jsi to celé zinscenoval? “ zeptala jsem se tiše. „Ty jsi věděl, že je ten doktor tvůj známý? “
„Samozřejmě,“ odpověděl klidně a otevřel dveře chodby, odkud se ozýval dětský smích.
„Nejsi schopná se o ně postarat. Já si to vzal za úkol to dokázat. Takže když doktor řekl, že jsi úzkostná, věděl jsem, že to potvrdí. Za dva týdny budeš mít nařízenou psychiatrickou péči a já budu mít děti ve své moci.
“ Sáhl do kapsy a vytáhl dopis od právníka, kde stálo, že zahájil řízení o svěření dětí do své výlučné péče s odkazem na mou nestabilní psychiku. „Jsi skvělá matka, to nepopírám. Ale jsi nemocná, Kláro. Potřebuješ pomoc.
A já jim tu pomoc zajistím, ať chceš, nebo ne. “
