Takže tady jsem, Nela, čtyřiatřicet let, sedím ve svém bytě, který jsem si před třemi lety koupila na hypotéku, a zírám na email z personálního oddělení. Chtějí, abych na dva celé roky odjela pracovat do naší evropské pobočky. Dva roky. To je dlouhá doba být pryč z domova.
Pracuju pro velkou technologickou firmu a mám tam docela dobrou pozici. Peníze jsou slušné, díky nim jsem si tenhle byt mohla pořídit. Není to žádný luxus, ale je můj. Tedy prozatím můj a banky.
Ještě mi zbývá spousta splátek. Nemůžu nechat byt dva roky prázdný. To by byla hloupost. Pořád bych musela platit hypotéku, i když budu pryč.
To je jen vyhazování peněz oknem. Tak jsem si začala říkat, proč ho nepronajmout. Použít peníze z nájmu na pokrytí splátek. Zavolala jsem právníkovi, kterého znám.
Michalovi. Pomohl mi už s kupou bytu. „Michale, potřebuju poradit,” řekla jsem, když to zvedl. „Jedu na dva roky pracovně do zahraničí.
Chci pronajmout byt. Jak to mám udělat správně, abych se nedostala do problémů s finančákem? ”
Zasmál se. „Chytré uvažování.
Budeš potřebovat řádnou nájemní smlouvu. Můžu ti jednu navrhnout a příjem z pronájmu budeš muset uvést v daňovém přiznání. Není to složité. Jen si schovávej všechny účtenky.
”
Napadlo mě, že byt není ve špatném stavu, ale nějakou práci by snesl. Rozhodla jsem se najmout řemeslníky, aby ho dali do pořádku. Jednu partu mi doporučila kamarádka. Příští pondělí se objevili tři chlapi.
„Na co se tu díváme? ” zeptal se ten hlavní, Tonda. Zabalila jsem si pár věcí a přestěhovala se k Sáře do pokoje pro hosty. Moji rodiče jsou sví.
Rádi se pletou do všeho. Lenka tam byla s Kubou a během večeře pořád koukala do telefonu. Pak přišla ta nabídka. „Dokonce bychom ti dali dvacet procent slevu z toho, co jsem plánovala účtovat,” řekla Lenka.
Praštila rukou do stolu. „Ale no tak, Nelo, nezničili bychom ti byt ani nic podobného. ”
Sedla jsem si k jejímu kuchyňskému stolu a dala si hlavu do dlaní. Sára nám udělala čaj a povídali jsme si skoro do půlnoci.
„Nenech se jimi vmanipulovat do změny názoru,” varovala mě Sára. Čtvrtý den jsem jela do bytu zkontrolovat rekonstrukci. Vešli jsme do budovy a výtahem vyjeli do třetího patra. Cítila jsem, jako by mě někdo praštil do břicha.
O dvacet minut později se objevili dva policisté. Vysvětlila jsem jim celou situaci, když jsme jeli výtahem nahoru. Že odjíždím do Evropy. „Musíte si sbalit své věci a do hodiny odejít,” řekl policista.
Když uviděl, jak drží Lenčinu ruku, strčil do strážníka. Následující dvě hodiny jsem strávila balením všech jejich věcí zpět do kufrů. Zbýval mi asi týden do odletu a kvůli tomu zmatku jsem přišla o Marka a Janu. „Za týden odjíždím do Evropy a potřebuju rychle pronajmout byt,” napsala jsem realiťákovi.
„Pošli mi fotky bytu a já ho řádně zařadím do nabídky,” odpověděl. O tři dny později jsem odletěla do Evropy.
