Ve dvacátém týdnu těhotenství nám lékař oznámil, že čekáme dvojčata. Byly tak drobné, že se mi obě vešly do dlaní. Řekla jsem dětem, které do mě zevnitř kopaly, že je budu milovat navždy. Potom Roman odešel do pracovny a zavřel za sebou dveře.
Druhý den jsem mu našla vizitku advokátky. Byl to model, který se používal snad před dvaceti lety. Sama se však po práci vracela do stejného malého bytu a ukládala účtenky do plechové krabice pod kuchyňskou linkou. Zapojila jsem telefon do nabíječky a přemýšlela, kde se stala chyba.
Právě vstoupil do kuchyně ve svém nejlepším tmavém obleku. „Mluvil jsem s Viktorií,“ řekl, aniž by se mi podíval do očí. Pracovala jako účetní, než odešla do důchodu. Maminka zemřela a na účtu jí zůstalo méně než 40 000 Kč.
Zasunula jsem vizitku do kabelky mezi zdravotní průkazku, kapesníky a balení vitamínů pro těhotné. Patřila k ženám, které vstoupí do místnosti a dokážou ostatním jediným pohledem připomenout jejich místo. Sotva jsme s Romanem vstoupili do sálu, ukázala na židli na úplném konci dlouhého stolu, hned vedle dveří do kuchyně. Dveře do kuchyně se mi každou chvíli otevřely za zády.
Číšníci naráželi do opěradla mé židle. Jeden muž procházející kolem do mě zavadil loktem a převrhl sklenici s vodou. Krev se mi nahrnula do uší a světla lustrů se rozmazala. Mrazivý vzduch mě udeřil do tváře a na okamžik mi pomohl znovu se nadechnout.
Místo toho mě udeřil hřbetem otevřené dlaně přímo do obličeje. Hlava se mi prudce trhla do strany. Díval se do země a předstíral, že si ničeho nevšímá. „Neplést se do toho,“ řekl.
Vzala jsem do rukou dvě dětské bačkůrky. Nebo jí přimíchám modrou barvu, ať chodí do kanceláře s hlavou jako velikonoční vejce. Telefonovala na tři úřady a odmítala odejít, dokud jí těch 20 Kč nevrátili. Zapomněla jsem, že jsem do ní hodila starý maminčin telefon.
Prudce jsem se narovnala a ledový obklad mi sklouzl do klína. Potom byt pronajala, veškerý zisk ukládala a investovala do další nemovitosti. Přestěhovala jsem se do jednoho z maminčiných domů. Tomáš Kovář, finanční auditor, se ponořil do našich bankovních účtů.
Každý důkaz zapadal do obrazu, který moje matka viděla celé roky přede mnou. Psychiatr si něco poznamenal do zápisníku. Lékaři do zprávy napsali, že jsem při smyslech. Vrcholový manažer Corf Capital žádá o svěření dětí do péče.
Ještě téhož dne jsem se vrátila do svého domku. Zatlačila jsem do dveří. Do termínu zbývalo šest týdnů. Sama jsem se odvezla do nemocnice.
Dagmar vtrhla do pokoje jako uragán. Jakub Chlad nahrál všechny důkazy už před několika týdny do zabezpečeného cloudového úložiště. „Vrátit se do toho domu je nebezpečné,“ řekl. Do té místnosti vstoupí přesvědčení o svém vítězství a odejdou z ní v poutech.
Potřebovali, abych přišla do té místnosti a vydržela se dívat Romanovi do očí. Do zasedací místnosti jsem následujícího rána vstoupila přesně v 9 hodin. Veškeré prostředky byly do 48 hodin převáděny na osobní účty paní Korfové. Byla to žena kolem 50 s vlasy staženými do pevného uzlu.
Tvář se jí stáhla do ošklivé zoufalé grimasy. Od vteřiny, kdy jsem tě poprvé vzala do náruče, až do okamžiku, kdy píšu tyto řádky. Vytáhla telefon, chvíli do něj ťukala a potom zvedla obočí. Dagmar mi odvezla do svého bytu.
Nejdřív jsem vzala do náruče Eliáše, potom Marii. Soud jí neposlal do vězení. Uložila jsem jej do spodní zásuvky psacího stolu k ostatním důležitým dokumentům. Pak jsem vyšla za dětmi do zahrady.
Zvedla jsem jí do náruče a pevně si ji přitiskla. Ani se nepokusil vstoupit do kanceláře.
