Přikývl, zařadil se do provozu a odjel od soudu. Ještě tu noc přišla Irena do otcovy kanceláře bočním vchodem. „Pleteš se do věcí, do kterých ti nic není,” řekla Ludmila bez pozvání do kuchyně, rozepnutý kabát, kabelku pevně přitisknutou k boku. „Adam se dnes nedostal do areálu.
Nevyslovuj jména, do kterých ti nic není. Do rodiny se nevstupuje jen oddacím listem. ”
Ireně přeběhl mráz od prstů až do ramen. Vždycky si všimla hluku na chodbě, ale nikdy se nepletla do cizích věcí bez důvodu.
Teď stála v centru něčeho, co sama kdysi nechtěně uvedla do pohybu. „Přišla jsi do mého bytu s výhrůžkami. Do toho ti nic není. ” Ludmila udeřila dlaní do stolu.
„Řekni mu, ať zastaví audit, ať vrátí lidi do práce a odblokuje auta. Nemáš tušení, jací lidé se do toho zapletou? ”
Odpověď přišla do minuty. Text byl suchý, ale pevný.
O týden později bys rozhodla, že jsem se vám vměšoval do manželství. Já je přivedla do tvé firmy. Později na Ireninu prosbu nastoupili do firmy i Ludmila, Adam a Zuzana. Michal se díval, jak mizí, a poprvé pochopil, že hoří i jeho únikový most.
„Má Michal pořád přístup do pobočky? ” Ireně přeběhl mráz od prstů až do ramen. „Ano, ale podrobnosti nepatří do telefonu. ”
Do rána se z Ireny stal nepřítel lidí, kteří ještě den předtím neznali její jméno.
„Neměla ses do toho plést. Tahají tě do bahna. ” Adam se pokoušel čistit kamerové záznamy, jenže kopie se automaticky zálohovala do centrálního archivu. „Finanční dokumenty pobočky do toho nemícháme,” připomněla Ivana.
Do večera se tón diskuse změnil. Ludmila vešla do jeho pronajatého bytu bez zaklepání. Stál u vchodu a díval se do oken. O 20 minut později už byla Ivana v domě.
Michal text poznal okamžitě. „Odkud to máš? Máma se do všeho pletla. Adam mě zatáhl do svých kšeftů.
” „Vždycky jsi byla jen dveře do správného domu. ” Ne manželka, nežena, ale klíč do světa Novákových. Vešla do domu bez ohlédnutí. Ivana Svobodová hlídala, aby Irena nebyla zatahována do zbytečných rozhovorů.
Do jednací síně nepustili všechny. Státní zástupce mluvil o riziku ovlivňování svědků, o pokusech ničit důkazy a o komunikaci mezi lidmi zapojenými do stejného schématu. Výsledkem byla omezení kontaktu s některými dalšími osobami a svědky, povinnost dostavovat se na předvolání a další opatření, která měla zabránit zasahování do vyšetřování. Irena jezdila do kanceláře své právničky, podepisovala dokumenty k majetkovému vypořádání, doplňovala výpovědi k výhrůžkám a sestříhanému videu a s otcem se scházela na klidných večeřích.
Jeden dopis se přesto dostal do Ireniny schránky. Jednoho dne ji Stanislav pozval do své pracovny. Adam byl propuštěn a jeho zásahy do kamerových archivů se staly samostatnou, vážnou částí případu. Irena nastoupila do výtahu, aniž se ohlédla.
Vzala druhý hrnek a uklidila ho do horní skříňky. Odložila talíř do lednice, nalila si čaj a sedla si k oknu. Z okna spatřila ženu, která ještě ráno plánovala jen přežít rozvod a vrátit se do prázdného bytu.
Teď se za ní rozbíhalo něco, co sama kdysi nechtěně uvedla do pohybu.
