Na prahu stála dívka, kterou Marta nikdy neviděla. Byla sotva dospělá, promoklá, s rudými zápěstími vykukujícími z krátkých rukávů. Marta chtěla prásknout dveřmi, ale pak si všimla přívěsku na jejím krku – malé stříbrné kočky. Ten šperk nemohl existovat podruhé.
Patřil její dceři Miluši, která zmizela před jednadvaceti lety. Marta se narodila do skromné rodiny učitelů. Vystudovala účetnictví, protože to chtěli rodiče, ale celý život toužila pracovat s dětmi. V továrně na zpracování olejnin potkala Alexe Hájka, pohledného syna majitele restaurací.
Zamilovali se, vzali se a přestěhovali do velkého bytu. Narodili se jim tři synové a nakonec i vytoužená dcera Miluše. Miluše byla jiná než bratři. Jemnější, citlivější, s uměleckým nadáním.
Marta s ní měla blízký vztah, trávily spolu hodiny v cukrárně a na procházkách. Když Miluše dospívala, začala chodit s Bedřichem, mladíkem z dětského domova, který pracoval na stavbě. Marta se bála, ale tajně dceřin vztah kryla před Alexem, který by to nikdy nepřijal. Alex byl přísný a panovačný.
Chtěl, aby Miluše studovala ekonomii a převzala rodinný podnik. Když se dozvěděl o Bedřichovi, zakázal jí vycházet z domu, vzal jí klíče i telefon a nechal hlídat bránu. Miluše se cítila uvězněná. Marta sice nesouhlasila, ale nepostavila se proti manželovi.
Jednoho rána byla Miluše pryč. Nechala dopis, v němž psala, že je těhotná a že s Bedřichem odchází. Marta a Alex ji marně hledali. Policie nemohla zasáhnout, protože byla dospělá.
Soukromý vyšetřovatel nenašel žádné stopy. Alex se uzavřel do sebe a přestal o dceři mluvit. Marta čekala celé roky na zprávu, která nikdy nepřišla. Až po Alexově smrti zjistila, že ji tajně hledal až do konce.
Teď před ní stála Magda, dívka s modrýma očima a přívěskem. Magda jí vyprávěla, že její rodiče – Miluše a Bedřich – zemřeli při autonehodě, když jí byly čtyři roky. Vyrůstala v dětském domově. Po dosažení plnoletosti zdědila dům po rodičích, ale kvůli špatnému podnikání o něj přišla.
V krabici vzpomínek našla dopisy od matky, fotografie a přívěsek. A tak se rozhodla najít babičku. Marta ji objala a řekla: „Dneska zůstaneš tady. Zítra projdeme papíry a najdeme právníka.
A co bude dál, rozhodneš ty. Jen už na to nebudeš sama. “
