Na prahu stála dívka, kterou Marta nikdy neviděla. Byla sotva dospělá, promoklá, s rudými zápěstími vykukujícími z krátkých rukávů. Marta chtěla zavřít dveře, ale pak si všimla přívěsku na jejím krku – stříbrné kočky, kterou znala až příliš dobře. Ten šperk patřil její dceři Miluši, která zmizela před jednadvaceti lety.
Dívka se představila jako Magda Kotrbová a Marta věděla, že tohle setkání změní všechno. Marta si pamatovala, jak se seznámila s Alexem. Bylo to krátce po škole, když pracovala jako účetní v závodě na zpracování olejnin. Práce ji nenaplňovala, ale rodiče jí vybrali tento obor.
Alex přijel na obchodní schůzku a Marta si ho všimla hned. Byl pohledný, sebejistý, s modrýma očima. Když vycházel z ředitelny, Marta na něj zírala. Později u vchodu zakopla a on ji chytil.
Začali se vídat a brzy se vzali. Alex pocházel z bohaté rodiny, která vlastnila síť restaurací. Marta pocházela z chudších poměrů, ale Alex ji miloval a její rodiče si oblíbil. Přestěhovali se do velkého bytu a narodili se jim tři synové.
Marta snila o dceři, a když se jí ve čtyřiceti narodila Miluše, byla to radost. Miluše byla krásná, s modrýma očima po otci, a Marta k ní měla blízko. Chodily spolu do parku, do cukrárny, povídaly si. Alex byl přísný na syny, ale k Miluši byl něžný.
Přesto i od ní očekával poslušnost. Když Miluše dospívala, začala toužit po samostatnosti. Přestala jezdit s matkou do ateliéru a začala chodit ven s přáteli. Marta si všimla, že se dcera usmívá nad telefonem a vrací se pozdě.
Jednou se přiznala, že chodí s Bedřichem, mladíkem z dětského domova, který pracuje na stavbě. Marta měla obavy, ale Miluše ho bránila. Alex se o vztahu dozvěděl a zuřil. Zakázal Miluši vycházet, vzal jí klíče i telefon a nechal hlídat bránu.
Marta se snažila zasáhnout, ale bála se Alexe. Miluše byla zoufalá. Jedné noci utekla oknem a nechala dopis, ve kterém psala, že je těhotná a že odchází s Bedřichem. Marta a Alex ji hledali, ale marně.
Miluše se nikdy neozvala. Alex zemřel o mnoho let později na infarkt. Marta zůstala sama. Pořád doufala, že se Miluše ozve, ale nepřicházela žádná zpráva.
Až teď, po jednadvaceti letech, stála na prahu Magda – dívka s přívěskem, který patřil Miluši. Magda vyprávěla, že její rodiče zemřeli při autonehodě, když jí byly čtyři roky. Vyrůstala v dětském domově. Po dosažení plnoletosti zdědila dům po rodičích, ale přišla o něj kvůli špatné investici.
V krabici s věcmi po matce našla dopisy a fotografie, které jí prozradily, kdo je její rodina. Přívěsek byl v krabici také. Marta poslouchala a cítila, jak se jí hroutí svět. Její dcera byla mrtvá, ale před ní stála její vnučka.
Magda navrhla genetický test, ale Marta řekla, že ho udělají, ale že dneska nepotřebuje papír, aby jí nabídla teplé jídlo a postel. Magda zůstala. Marta věděla, že už nemůže změnit minulost, ale může Magdě nabídnout nový začátek. Slíbila jí, že jí pomůže najít právníka a že už nebude na všechno sama.
A když se jí Magda zeptala, co bude dál, Marta odpověděla: „To rozhodneš ty. Jen už na to nebudeš sama. “
