h2811

Czwartego września 1939 roku, dzień po tym, jak hitlerowcy zajęli Częstochowę bez jednego wystrzału, w mieście rozległy się strzały. Najpierw na dziedzińcu szkoły przemysłowej, potem na ulicy Strażackiej, gdzie niemieccy żołnierze prowadzili kilkuset zatrzymanych cywilów. Zapanowała panika. Kule świstały ze wszystkich stron, a nikt nie wiedział, kto strzela. Młodzi, niedoświadczeni rekruci niemieckiego 97. pułku piechoty … Read more

Když můj syn Sambor přinesl domů dopis od právní kanceláře, poznala jsem to dřív, než ho vůbec otevřel. Stál u kuchyňského pultu, bledý jako po probdělé noci, a když roztrhl obálku, viděla jsem, jak mu zbělely klouby. Nebyl to účet za elektřinu. Byla to žádost o předčasné uvolnění prostředků ze svěřenského fondu, který jsem založila … Read more

Dagmar mi zastoupila cestu k vile, kterou jsem ještě toho rána nazývala svým domem. Stála mezi otevřenou bránou a vstupními dveřmi. U nohy jsem měla malý kufr. Žlutá obálka zůstala schovaná v kabelce. „Dovnitř už nevkročíš,“ řekla. Nejspíš čekala prosbu, hádku nebo aspoň slzy. Místo toho jsem se podívala na její ruku sevřenou kolem popruhu … Read more

Jednoho sobotního odpoledne jsem v kuchyni u rodičů smažila řízky a dávala do trouby jablečný štrúdl. Všichni byli doma – táta na gauči u hokeje, máma honila neteře po obýváku a Magda seděla u stolu a natáčela živé vysílání pro svůj butik. Vešla jsem mezi ně a řekla: „Mám novinky. V práci mě povýšili. Dělají … Read more

Stála jsem jako přimražená na verandě svého ztísněného bytu a dívala se na invalidní vozík, který předemnou zanechal můj bratr. Uvnitř seděla naše matka – křehká žena po mrtvici, která se odmítala podívat mým směrem. Bradley z toho auta ani nevystoupil. Jen vysunul vozík, hodil mi tašku a řekl: „Dneškem se postarej o mámu,“ a … Read more

Hannah Merserová stála u kuchyňského okna a sledovala, jak déšť stéká po skle v tenkých, rozechvělých čarách. Šedá obloha se tlačila nízko nad střechami a na okamžik měla pocit, že se celý svět propadá spolu s ní. Už několik dní neplakala. Ne proto, že by bolest ustoupila, ale proto, že jí prostě došly slzy. Za … Read more

Když jsem toho listopadového večera zaparkovala před domem, bylo krátce po deváté a na čelním skle staré Škody se srážel jemný déšť. Jmenuji se Lenka Šafářová, je mi skoro osm a čtyřicet a poslední tři roky vedu noční směnu v distribučním skladu léčiv na Moravě. Ten den nám vypadl třídicí systém a já zůstala o … Read more

Právě zemřela. Cože? Davidův ohromený výraz, když na mě zíral ve dveřích, se mi navždy vryl do paměti. Nedokázal pochopit náhlou zprávu o smrti naší dcery. „O čem to mluvíš? Přestaň s těmi krutými žerty. To je hrozný vtip. ” Posmíval se mi, když jsem tam stála promočená od deště. To nebyla lež. Jak to … Read more

Když jsem ten večer zvedla telefon, bylo listopadové mrholení a za oknem tma. Zírala jsem do notebooku, dokončovala faktury, a když se na displeji objevilo jméno máma, skoro jsem se usmála. Ale její hlas byl jiný. Vyrovnaný, až nacvičený. „Loren, všichni jsme se shodli, že letos nejsi pozvaná na Den díkůvzdání. Ahoj. ” To bylo … Read more

Zářivky nad jídelním stolem bzučely jako v nemocniční čekárně. Vzduch byl hustý napětím a já jsem zírala na suchou hovězí pečeni na svém talíři. Nechtěla jsem tu být, ale účast byla povinná – byla to přece rodina. Pak Marek, můj devítiletý synovec, vystřelil chuchvalec slin přímo doprostřed mé bramborové kaše. Ani neucukl, jen se na … Read more