Ten den v Martinově pracovně jsem stála v mokrých šatech a poslouchala, jak mě před svým nejdůležitějším hostem nazývá služkou. Tři roky jsem snášela jeho rány a výsměch, protože jsem si myslela,…
Ledová voda mi stékala po nových šatech a na drahé látce zanechávala tmavé skvrny. Stála jsem nehybně uprostřed pracovny svého manžela a cítila, jak mi chlad proniká až ke kůži. Martin Novák se rozesmál. Byl to hlasitý, spokojený smích člověka, který si užívá moc nad někým slabším. „Ona u nás dělá tak trochu služku,“ řekl … Read more