Kapky deště bubnovaly do střechy a voda tekla po oknech v souvislých proudech. Stála jsem v tom liáku, rozechvělá, když před námi zastavil černý služební vůz. Vystoupil, přehodil mi přes ramena svou bundu a za pár vteřin mu déšť zbarvil ramena téměř do černa. Zavrtěla jsem hlavou a pevněji se zabalila do jeho bundy, zatímco jsem se dívala do mapy.
O pár dní dřív mě auto odhodilo stranou, napůl se otočilo a bokem narazilo do betonového svodidla. Bezpečnostní pás se mi zařízl do hrudi a vyrazil ze mě vzduch. Čelem jsem udeřila do volantu tak prudce, že se mi zatmělo před očima. Bolest vystřelila od kolena až do kyčle.
Do nemocnice jsem jela sama taxíkem. Hasiči téměř dvacet minut pracovali s hydraulickými nůžkami, než uvolnili zmačkané dveře. Jeden z techniků uklouzl a narazil ramenem do stromu. V ten den se všechno změnilo, ale ještě jsem to nevěděla.
Dostala jsem papír, který mi vložil do ruky. Text říkal, že mezi námi nesmí vzniknout romantické city. Polovinu jsem složila a schovala do kapsy kabátu. Nemám čas zamilovat se do někoho tak nepřístupného.
On seděl rovně až do konce jednání, pak se vrátil do kanceláře a otevřel zásuvku, kde míval léky. Večer se vrátil do prázdného domu. Dlouho se díval do skříně s pocitem, že něco schází, ale nedokázal to pojmenovat. Nevěděl, proč některé nádoby patří do myčky a jiné ne.
Zavolala jsem do jeho kanceláře. Jeho právník se podíval do dokumentů a řekl: „Dobře, zapište to do záznamu. “ Do kolonky Odpovědnost jsem napsala své jméno. Následující měsíc mě nepustili do vedení žádné směny.
Jednání se protáhlo do večera. Máme dva týdny do začátku zkušebního provozu. Úředník odpovědný za projekt navrhl, abychom doplnili údaje až do další aktualizace. „Pak překročíme limit,“ řekl.
Nahrála jsem dokumenty do systému a čekala, zda se objeví zelené potvrzení. Když se služebně vracel do Plzně, přespával ve starém domě poblíž základny. Kapky deště bubnovaly do střechy ubytovacího bloku. První stanice překročila varovný limit.
Velitel cvičení nemá lézt do nestabilního svahu. Držte se tmavé skály a nevstupujte do šedé zeminy. Přenosný přijímač na mém zápěstí náhle přešel do souvislého pronikavého tónu. Horní lavice se dává do pohybu.
Nelekla jsem se, ale podklouzly mi nohy a dlaně jsem zabořila do mokré země. Koleno se mi zlomilo do strany. Sklouzla jsem dolů a narazila bokem do skalního výstupku. Křivky ukázaly, že druhý sesuv zasáhne nižší část svahu přibližně za dvacet minut.
Když jsme se vrátili do střediska, záchranář mě posadil na nosítka. Pohlédla jsem jí do tváře. Zraněného kameramana převezli do krajské nemocnice. Do velitelského stanu, do ubytovny.
Data počkají do rána. Uvnitř byl stůl, dvě židle a okno do údolí. Po dvou dnech mě převezli na vyšetření do krajské nemocnice. Lékař doporučil několik týdnů omezené zátěže, rehabilitaci a kontrolu po návratu do Plzně.
Po návratu jsem zahájila rehabilitaci. Tentokrát jsem do ordinace nechodila sama. Objala mě opatrně, aby nenarazila do kolena. Hladina se leskla mezi stromy a vítr mi tlačil vlasy do obličeje.
Láska se ukládá i do paměti drobných věcí. Ale pořád tady byl ten papír, schovaný v kapse kabátu. A já jsem věděla, že jednou přijde chvíle, kdy ho budu muset vytáhnout a rozhodnout se, jestli ho zničím, nebo se podle něj zařídím.
