Glen stál uprostřed obýváku a díval se na děti. Sarach, dvanáctiletá, odložila talíř do dřezu s nácvikem sobě vlastním, zatímco Colin, jehož tmavé vlasy téčely vzadu do všech stran, seděl u stolu a mlčel. Glenovi projela hrudí ta dobře známá bolest. Věděl, že to musí udělat, ale nevěděl, jak to říct.
„Nezapomeň, že můj debatní turnaj běží dneska až do šesti,“ řekla Sarach a otočila se k němu. Glen polkl. „Sarach, musím ti něco říct. “
Když to řekl, Sarach ztuhla.
Colin zvedl hlavu a zadíval se na něj. „Mám problém. Velký problém. A potřebuji, abyste se mnou šli do domu mého bratra Gareta.
“
„Proč? “ zeptal se Colin. „Protože tam budete v bezpečí. “
Sarach si překřížila ruce.
„Tati, co se děje? “
„Tys poslal moji dceru do té pasky,“ ozvalo se z dveří. Glen se otočil. Za ním stál Garet.
Jeho tvář byla zkřivená hněvem a v očích měl obvinění, které Glen znal až příliš dobře. „Co to říkáš? “ zeptal se Glen. „Já vím všechno, bratře.
Kdo byl ten muž, kterého jsi sledoval. A vím, proč jsi ho sledoval. “
Glen se nadechl. „Garete, tohle není tvůj boj.
“
„Není to můj boj? Tys poslal moji dceru do toho domu. Ty víš, co se tam stalo. A ty víš, co se stane, když se to dozví.
“
Glen cítil, jak se mu zrychlovalo srdce. „Já jsem nevěděl, že tam bude. Neměl jsem na výběr. “
„Vždycky máš na výběr, Glene.
Ale ty si vždycky vybereš to, co je pro tebe nejjednodušší. “
Glen udělal krok k bratrovi. „Já se snažím chránit své děti. “
„Chráníš je?
Tys je vzal do domu toho zrůdy. A teď je chceš strčit do mé sklepa, aby je nikdo nenašel? “
Sarach se postavila mezi ně. „Přestaňte!
Oba dva! “
Garet se na ni podíval a jeho výraz změkl. „Sarach, pojď ke mně. “
Sarach se ohlédla na otce.
Glen jí přikývl. Pomalým krokem šla k Garetovi a on ji objal. „Coline, pojď taky,“ řekl Garet. Colin se ale nepohnul.
Díval se na otce s očima, které se ptaly, proč to všechno dělá. Glen se k němu sehnul a vzal ho za ruku. „Tátovi věř, Coline. Tátovi věř.
“
Colin pomalu vstal a šel k strýci. Garet ho vzal za ruku a pak se otočil k Glenovi. „Ty nejdeš s námi. “
„Musím jít.
Musím to dokončit. “
„Dokončit co? Jít za tím mužem, který zničil naši rodinu? “ Garet zavrtěl hlavou.
„Zničíš se, Glene. Víš to? “
„Vím. Ale musím to udělat.
“
Garet ho dlouze pozoroval. Pak řekl: „Nechci do toho zatahovat děti. Ale jestli se ti něco stane, nechám je u mě. “
„Děkuju.
“
Glen se otočil a odešel. Když vyšel z domu, vzal si pistoli, kterou měl schovanou pod sedadlem auta, a jel do starého skladu Mitchel. Věděl, kde ho najde. Sklad byl opuštěný.
Okna zablýskaná, dveře zajištěné řetězem. Glen prošel zadními vraty, která nebyla zamčená. Uvnitř byla tma. Vytáhl baterku a pomalu sestoupil po schodech do sklepa.
Našel ho v rohu, seděl na špinavé matraci, s rukama v poutech. Byl to Géret, muž, kterého pronásledoval dva měsíce. Muž, který mu zničil život. „Tys poslal moji dceru do té pasky,“ řekl Glen a jeho hlas se třásl.
Géret se zasmál. „Tvoje dcera? Myslíš tu holku, co si myslí, že je má? Hádám, že ti nikdy neřekla, co se tam stalo.
“
Glen vytáhl pistoli namířenou na něj. „Řekni mi, co jsi udělal. “
„Nic. Já jen přihlížel.
Ale tys poslal moji dceru do té pasky. “
Glenovi se zúžily oči. „Géret, kde je Sarach? “
„Sarach?
To je ta tvoje holka? Ne, ta tvoje holka se jmenuje jinak. “
Glen udělal krok blíž. „Co tím myslíš?
“
Géret se naklonil dopředu. „Myslím, že tvoje Sarach není tvoje. A ty víš, kdo je její otec. A proto jsi ho hledal.
“
Slova jako rána do solaru. Glen si vzpomněl na ten večer, kdy přišel domů a našel svou ženu s tím mužem. Na tu krev, na ten křik. Na to, co udělal.
Ale teď mu docházely souvislosti. „Ty jsi byl ten muž v kšiltovce,“ řekl Glen. „Neviděl jsem ti do obličeje, ale poznám tvé držení těla. “
„Správná odpověď.
“ Géret se zvedl. „A víš, co se stane teď? Přijde sem můj bratr. A vy dva si dáte sraz ve starém podzemním skladu.
Řekl jsem mu, že tady najdeš svou dceru. Ale on ví, že tu není. A ví i to, co jsi udělal. “
Glen se ohlédl ke schodům.
Slyšel kroky. Mnoho kroků. Garet sem přivedl policii. „Tys to celé zinscenoval,“ zašeptal Glen.
„A tys to celé uvěřil. “ Géret se zasmál a pak skočil na něj. Glen se vyhnul, ale Géret ho chytil za ruku s pistolí. Začali se prát.
Glen ho udeřil do tváře, ale Géret byl silnější. Otáčel mu ruku, dokud Glen nevypustil zbraň. Ta sklouzla po podlaze a zmizela ve tmě. Kroky se blížily.
Glen se odrazil a běžel zpátky ke schodům. Ale tam už stála zeď. Nová zeď, mokrá, ještě nestabilní. Zablokovaná cihlami.
Géret ho sledoval s úsměvem. „Nechal jsem ti na práci dvě stě cihel, kamaráde. “
Glen se otočil. Bez zbraně, v pasti, se zdi, která roste.
Začal kopat do cihel, ale bylo jich příliš. S každou vteřinou slyšel, jak se kroky blíží. A pak uslyšel hlas. Garetův?
Ne. Byl to jiný hlas. Hlas, který ho pronásledoval celou cestu. Kof.
Muž, který přišel pro Sarach. Glen se otočil a za ním stál Kof s nožem. „Kde je Sarach? “ zeptal se Kof.
„Pryč. Daleko. “
„Lžeš. “
Glen se rozběhl.
Kof za ním. Glen běžel chodbami, ale Kof byl rychlejší a znal cestu. Garet se ozval ze sklepa: „Glene, tudy! “ Ale Glen nevěděl, jestli je to past.
Vběhl do místnosti, kde byla klec. Velká kovová klec, jako pro zvíře. Uvnitř někdo seděl. Sarach.
S kuklou na hlavě. „Sarach! “ Glen se vrhl ke kleci, ale Kof ho chytil a hodil na zem. Pak ho odtáhl do rohu, kde ležel Géret, spoutaný a s roubíkem.
„Sarach přijde, oba vlezete do klece,“ řekl Kof. Glen se díval na klec. Sarach uvnitř byla klidná. Ale pak sundal kuklu.
Nebyla to Sarach. Byla to Garetova dcera. „To není Sarach,“ zašeptal Glen. „Víš, že to není,“ řekl Kof.
„Ale je to tvoje rodina. A pokud neuděláš, co říkám, zemře. “
Glen se rozhlédl. Garet stál ve dveřích, s pistolí v ruce.
„Jdi do klece, Glene. Nech ji jít. “
„Garete, ona je tvoje dcera! “
„Vím.
Ale jestli tam nepůjdeš, on ji zabije. “
Glen se podíval na Garetovu dceru, která se třásla. Pak se otočil ke Kofovi. „Sarach je na místě, kde ji nenajdeš.
Pokud mě necháš jít, řeknu ti kde. “
Kof se zasmál. „Tys ji poslal do sklepa svého bratra. Ty víš, co se tam stane, když tam najdu svou dceru.
Chceš to? Chceš, aby se to stalo? “
Glenovi došlo, že Kof mluví o Sarach. O její minulosti.
O tom, co se jí stalo v tom domě. A Glen to nevěděl. Ne celé. „Co se jí stalo?
“ zeptal se Glen. „Zeptej se jejího otce,“ řekl Kof a ukázal na Géreta. Glen se otočil ke Géretovi. Ten sebou trhl a začal se smát.
„Já jsem její otec, Glene. Já jsem ten muž, který sám tvoje žena. Já jsem ten, kdo ti vzal. “
Glenovi se podlomila kolena.
Všechno do sebe zapadlo. Jeho žena, ta noc, ten muž. A Sarach. Dítě z toho setkání.
Jeho Sarach, kterou vychoval jako vlastní, byla dcerou jeho nepřítele. Kof zvedl nůž a namířil ho na Garetovu dceru. „Máš deset vteřin na rozhodnutí, Glene. Do klece, nebo ona umře.
“
Glen se podíval na klec. Pak na Garetovu dceru. Pak na Géreta. A udělal krok vpřed.
Když vlezl do klece, Kof za ním zabouchl dveře. „Vidíš? To bylo jednoduché. Teď zavolám bratrovi Gareta, aby ti přišel zazdít cestu ven.
Vrátím se za pět minut. A když mezitím uděláš něco hloupého, tvoje holka umře. “
Klece se otřásla. Glen se chytil mříží a díval se, jak Kof odchází a nechává Garetovu dceru na podlaze.
Garet stál ve dveřích a sledoval ho s výrazem, který Glen neznal. „Garete, otevři tu klec,“ řekl Glen. „Nemůžu, Glene. Když to udělám, zabije ji.
“
„A co Sarach? “
Garet sklopil oči. „Ona je v bezpečí. Dal jsem ji do starého skladu, daleko odsud.
“
„A co ten muž, o kterém mluvil Kof? “
„To není Kof, Glene. To je Harvy. Bratr Géreta.
“
Glen ztuhl. „Harvy. Ten, co mě poslal do nemocnice. “
„Přesně ten.
A teď ví, že Sarach je jeho neteř. Ví, že ji poslal do sklepa. A ví, že tys ji tam poslal. “
Glen si zakryl obličej rukama.
„A co mám dělat? “
„Musíš čekat. A snažit se přežít. “
Glen se díval na hodinky.
Kof se měl vrátit za pět minut. Ale pět minut se táhlo jako věčnost. Pak uslyšel kroky. Ale ne na schodech.
Uvnitř klece. On sám nehybně stál, ale vedle něj se otevřely dveře a dovnitř vklouzl stín. Byl to Harvy. Harvy se usmál.
„Tak mě vidíš, Glene. Já jsem ten, kdo tě pronásledoval. Já jsem ten, kdo ví všechno o tvé minulosti. A já jsem ten, kdo se chystá dokončit, co začal.
“
Glen sevřel pěsti. „Kde je Sarach? “
„To je jedno. Ona přijde sem.
A pak oba zemřete. “
Harvy vytasil nůž a přiblížil se. Glen udělal krok zpět. Klec byla malá.
Nebylo kam jít. Harvy se smál a Glen věděl, že tohle může skončit jen jedním způsobem. Ale ve chvíli, kdy Harvy zaútočil, Glen se vyhnul a chytil ho za ruku. Otočil se a potom vší silou udeřil Harvyho hlavou o zeď klece.
Harvy zavrávoral. Glen mu vytrhl nůž, skočil po něm a bodl ho. Harvy klesl na zem. Glen se zhluboka nadechl.
Pak uslyšel za sebou hlas. Garet. „Glene, pojď. Musíme pryč.
“
Glen otevřel klec a vyběhl. Garet už měl Garetovu dceru v náručí. Běželi nahoru po schodech. Ven.
Na vzduch. U auta stála Sarach. Živá. V pořádku.
Běžela k němu a objala ho. „Tati! “
Glen ji objal tak silně, že zavzdychala. „Jsi v pořádku?
“
„Jsem. Ale co se stalo? Já jsem viděla, jak tě odvádějí do klece. “
„To na tobě záleží.
Teď jsi v bezpečí. “
Garet položil dceru do auta a otočil se k Glennu. „Harvy? “
„Nehybně leží dole.
Ale nemusí být mrtvý. Musíme jet. “
„Kam? “
„Do nemocnice.
A pak na policii. “
Sedli do auta a jeli. Ticho bylo nesnesitelné. Sarach se držela Glenovy ruky.
Nikdo z nich nemluvil. Ve zpětném zrcátku viděl Glen, jak se sklad zmenšuje. Všechno, co se stalo, bylo tak blízko a tak dávno zároveň. Na policii Glen vypověděl všechno.
O Géretovi. O Harvym. O tom, co se stalo v tom domě. O tom, proč pronásledoval toho muže.
Policie vyrazila do skladu, ale byla prázdná. Harvy zmizel. Géret zmizel taky. Glen se vrátil domů s dětmi.
Seděli spolu v obýváku, nikdo nemluvil. Sarach se objala polštářem a Colin se díval do prázdna. Glen věděl, že tohle není konec. Harvy se vrátí.
A když se vrátí, najde ho. O dva dny později Glen našel na dveřích vytištěný dopis. Byly na něm dvě slova: „Sarach je moje. “
Glen vytáhl pistoli a schoval ji.
Zavřel dveře a otočil se, aby se podíval na děti, které spaly. Věděl, že boj teprve začíná. A že to jednou skončí. Ale ne dnes.
Dnes byl jen otcem, který seděl v šeru a hlídal svou dceru. A on byl připraven udělat cokoli.
