Když Katherine oznámila, že nás s Lily vyhazuje z domu, stála jsem před ní s dvouletou dcerou v náručí a neměla jsem kam jít. Bob, její manžel a můj otec, byl zrovna v Evropě, a Katherine využila jeho nepřítomnosti, aby nám vzala střechu nad hlavou. Řekla, že se máme odstěhovat hned, že už nás tu nechce. Neměla jsem čas ani se sbalit pořádně, jen jsem popadla pár věcí a odešla.
Venku začalo pršet. Seděla jsem na lavičce v parku, Lily plakala, a já jsem držela telefon v ruce a přemýšlela, komu mám zavolat. Byla jsem zoufalá. Pak jsem zavolala na policii, i když jsem netušila, jestli mi můžou pomoct.
Dispečer mi řekl, ať počkám, že pošle hlídku. Za chvíli přijel policejní vůz. Jeden z policistů na mě mluvil klidně, ale já jsem se třásla. Vyklopila jsem mu celý příběh – že Katherine, moje macecha, nás s Lily vyhodila, že nemáme kam jít a že prší.
Podíval se na mě, pak na Lily, a řekl, že se mnou musí mluvit na stanici. Nastoupila jsem do vozu a Lily usnula v autosedačce. Na stanici si mě vzal do kanceláře. Položil mi otázky – kde bydlíme, kdo je Katherine, proč nás vyhodila.
Vysvětlila jsem, že Bob je můj otec a že Katherine je jeho žena, ale že jsme spolu nikdy nevycházely. Řekl, že pokud mě Katherine vyhodila bez právního důvodu, možná bychom měly nárok se do domu vrátit. Ale že pokud chce, aby byl klid, je lepší najít jiné ubytování. Pak se mě zeptal, co se stalo, že to zašlo tak daleko.
Řekla jsem mu, že Katherine se ke mně vždycky chovala chladně, ale že tohle jsem nečekala. A pak jsem mu řekla, co jsem slyšela před pár dny – že Bob plánuje, že mě s Lily přestěhuje do Evropy, a že Katherine s tím nesouhlasí. Možná proto se mě snažila zbavit, než Bob přijede zpátky. Policista mě poslouchal, pak řekl, že mi nemůže nařídit, abych zůstala, ale že bych měla kontaktovat právníka.
Taky mi poradil, ať zkusím kontaktovat Boba, i když je v Evropě. Dala jsem mu číslo, zavolal mu a řekl mu, co se stalo. Bob byl šokovaný. Řekl, že se vrátí co nejdřív, ale že je na důležité služební cestě a nemůže odjet hned.
Vyšla jsem z policejní stanice s doporučením, ať se zkusím ubytovat v nějakém útulku. Ale já jsem nechtěla jít do útulku. Lily si zaslouží normální život. Tak jsem zavolala mámě – ne vlastní mámě, ta zemřela, ale tetě, která mě vychovala.
Když jsem jí řekla, co se stalo, začala plakat a řekla, ať přijedeme k ní. U tety jsme strávily dva dny. Lily si hrála na zahradě, a já jsem se snažila sebrat myšlenky. Teta mě utěšovala, říkala, že se všechno vyřeší.
Její slova mě dojala k slzám, ale před Lily jsem je rychle setřela a vydala se domů – tedy k té tetě, ne do domu Katherine. Pak se Bob vrátil z Evropy. Katherine ho přivítala, ale Bob už věděl, co udělala. Přijel k tetě a objal mě i Lily.
Řekl, že mu je to líto, že nevěřil, že by Katherine byla schopná něčeho takového. Ale pak řekl, že musí vyřešit situaci s Katherine. Brzy poté Bob odjel znovu do Evropy, tentokrát na delší dobu. A Katherine se mezitím změnila.
Začala mluvit o tom, že se cítí osamělá, že už nemá sílu se o dům starat. Párkrát jsem ji viděla, když jsem šla kolem, a vypadala zmateně. Jednoho dne mi zavolal Bob. Řekl, že se Katherine zhoršuje, že zapomíná věci, že se ztrácí.
Řekl, že si není jistý, jestli je schopná se o sebe postarat. Zeptal se mě, co si myslím, že bychom měli dělat. Řekla jsem mu, že potřebuje odbornou péči. Katherine se ale bránila.
Říkala, že do žádného zařízení nepůjde, že jí nic není. Bob s ní mluvil, ale ona ho neposlouchala. Nakonec jsme se rozhodli, že ji umístíme do pečovatelského zařízení, i když to bylo proti její vůli. Bylo to těžké rozhodnutí, ale věděli jsme, že to jinak nejde.
Když jsem jela do Evropy, zastavila jsem se v zařízení, abych se s Katherine rozloučila. Seděla v houpacím křesle a dívala se z okna. Když mě uviděla, řekla jen: „Proč jsi mě sem dala? “ Neměla jsem sílu jí odpovědět, jen jsem jí položila ruku na rameno a odešla.
Od té doby žijeme s Lily ve Francii. Bob mi pomohl najít byt a já jsem se přihlásila do jazykové školy, abych se naučila francouzsky. Lily teď chodí do školky, kde se učí jazyk taky. Doufám, že do léta bude umět víc než já.
Přemýšlím, že si najdu práci, až Lily začne chodit do školky naplno. Není to jednoduché začínat znovu v cizí zemi, ale s Lily a Bobem to jde. Možná nás čekají problémy, ale od příjezdu do Francie se nám s Bobem komunikuje mnohem lépe. Vím, že Katherine je v zařízení, kde se o ni starají, a že jí tam možná bude líp, než kdyby žila sama.
A já se teď musím soustředit na Lily a na náš nový život.
