Sídlo Moretiů stálo na okraji Long Islandu jako něco, co století zapomnělo strhnout. Tři kroky, čtyři do hluku a světla a šampaňského. Okraje byly měkké, opotřebované téměř do sametu z přílišného držení. Dominik cítil, jak se mu puls zpomaluje do zvláštního skleněného ticha.
Lily, proboha, Lily, klesla na kolena vedle schodiště a přitáhla dítě do náruče. Tiskla Lilinu malou hlavičku do svého ramene, jako by ji mohla schovat před místností. Už zvedala Lily do náruče. Zavedl ji úzkou boční chodbou do malého čtecího pokoje na jejím konci.
Slovo sestra dopadlo do místnosti jako kámen do hluboké vody. Naší matce mně, když Sofia nezmizí do konce měsíce. Každá věta dopadala do Dominika jako kámen padající do temné vody. Klesl do koženého křesla naproti Eleně.
Zabudoval si tu víru do sebe jako zeď. Ráno přišlo bledé a studené nad trávníky Long Islandu. Do měsíce opustila město. Dveře do východního křídla zůstaly zavřené.
Eleniny dva kufry a jednu malou kartonovou krabici vynesli do východního křídla dva členové personálu, kteří se až do předchozího dne snažili dívat skrz ni, jako by tam nestála. Byla tam okna směřující na východ do zmrzlé zahrady a bledého zimního slunce. Nechala Lily běhat z pokoje do pokoje v ponožkách. Tentokrát jistěji, to malé slůvko zapadlo do ticha jako mince hozená do klidné vody.
A ona si dávala pozor, aby do ní netlačila. Do zahrady chodila jen když věděla, že Elena a Lily jsou uvnitř. Přicházel do jejího apartmá většinu večerů a sedával s ní. Enzo Rossi vešel do pracovny v 910 příštího rána bez zaklepání.
Izabela se čtyři tmavé postavy vyšly zpoza ní do volného sehraného vějíře. Bruno ho přinesl do pracovny. Enzo ho bez vyzvání zapojil do notebooku na Dominikově stole. Oči měla otevřené a klidné a dívaly se přímo do objektivu.
Lily měla tvář zabořenou do Izabeliny klíční kosti. Přineseš je do skladu D17 u starých brooklynských doků dnes do půlnoci. Ti dva půjdou do vody dřív, než dojdeš ke dveřím. Chci je mít připravené v jednom kufříku do hodiny.
Svou malou tmavou hlavu měla zastrčenou do ohbí Izabeliny paže. Pak ještě tišejí do látky Izabelina kabátu. Izabela si Lily plně posadila do klína. Dominik do něj vložil papíry v pořadí.
Když vejdete do toho skladiště sám, zemřete do svítání všichni tři. Hlaveň se zvedla do úrovně Dominikovy hrudi. Zabalil ji do svého kabátu.
Ty samé růže, které spaly toho odpoledne, kdy Lily dřepěla a šťouchala do jejich zmrzlých kořenů, se otevřely do jemné změti bílé a světle růžové.
