Josie tři dny nepřišla do práce a její telefon šel přímo do hlasové schránky. Třetí den večer seděla ve vlastním domě s bradou v dlani a zírala do ulice. Do třetího hovoru bylo vše vyřízeno. Tři dny po schůzi v chladírenském skladišti položila Josie na Eliasův stůl list papíru a čekala.
Prostě papír složil, vsunul ho do vnitřní kapsy kabátu a toho večera muž, který pracoval jako dispečer v jižním skladu, přestal chodit do práce. Nastěhovala se do domu v Česn Hill na začátku léta. Josie přikývla a řekla, že peníze převede do konce týdne. Kousek před sedm nastartovala motor, jela zase na jih, přejela most a pokračovala k řadě skladů s kancelářemi v přízemí, kde průmyslová prádelna najímala někoho na noční vedení účetnictví tři večery v týdnu.
Volala do banky a poslouchala, jak jí někdo říká ne. Vešel do vnější kanceláře, otevřel levou zásuvku a otevřel špatnou. V nejzazším rohu byl list papíru přeložený na čtvrtiny a on ho otevřel. Elias se vrátil do své vnitřní kanceláře, zavřel dveře a sedl si do křesla, aniž by otevřel jediný dokument.
Nastoupila do auta. Ve čtvrtek odpoledne dorazila do Marleyfieldu dřív než obvykle a nešla rovnou do pokoje své matky. Pak dopis složila, vložila do obálky a zalepila ji. Položila ho do zásuvky kuchyňského stolu pod hromadu účtů a řekla si, že počká do začátku měsíce.
Pak jednoho rána otevřela zásuvku a obálka byla pryč a stála tam dlouho s do kořán otevřenou zásuvkou, než ji zavřela a šla do práce. Uvnitř byl ručně psaný list složený na třetiny. Do pořádku, který měl vidět už dávno. Téhož večera, než začalo pršet, šla Josie do Marleyfieldu.
Pojede do Pittsburku. Zavolal viny do Pittsburgu. Zavolal do prádelny. Nepouštějte je do pokoje mé matky.
Druhá věc byl vytištěný list papíru přeložený napůl s hlavičkovým papírem dopravní společnosti rodiny. Odtud policie rozšířila vyšetřování a během následujících 48 hodin začaly být věci, které ležely nerušeně téměř 20 let vlečeny ze svých úkrytů. Pak to všechno vložil do obálky a neudělal nic. Položila Josie ocelovou termosku zpět matce do klína.
Zůstala dokud se matčino dýchání neusadilo do pravidelného rytmu. Pak přišlo ráno a já šel zase do práce. List s třesoucím se podpisem, který se Eliasovu otci nějak podařilo získat, ležel uprostřed stolu v průhledném plastovém obalu. Pracoval na tom více než hodinu, klidně a do detailů, zatímco Orsino poslouchal od začátku do konce, aniž by řekl slovo.
Pak nastoupil do auta a odjel.
