Ve středu odpoledne se vzduch nad hřištěm Milbrook Country Club nesl párou a dusnem, jaké Slunce v srpnu umí vykouzlit nad vodními překážkami. Jake Morrison stál na odpališti deváté jamky a zkoušel hlavou zahánět myšlenky na včerejší hádku se Sarah. Místo toho se mu hlavou honilo jen to, co mu Bill řekl ráno u šatny. Bill byl starý dobrák, který na hřišti trávil víc času než doma.
Ale když se sehnul a polohlasem prohodil, že ho v klubu někteří lidi začínají pomlouvat kvůli tomu, co se stalo s Derekem Thompsonem, Jakeovi se sevřel žaludek. Bill mu ještě popřál hodně štěstí a poklepal ho po rameni, ale Jake věděl, že to není jen tak. Derek Thompson. Jméno, které se v Milbrooku vyslovovalo šeptem.
Derek byl lokální developer a jeho jméno viselo nad vším – nad novým obchodním centrem, nad pozemky za řekou, nad tím, co se mělo stát s Marusovou farmou. A Jake Morrison byl muž, který mu stál v cestě. Odpálil. Míček se nesl vysoko, pak klesl k jamkové ploše a dojel k vlajce.
Dobrý úder. Jenže Jake neměl hlavu na golf. Měl ji na tom, co mu Bill pověděl. A na tom, co mu řekla Sarah ještě předtím.
Vrátil se do klubovny, kde už na něj čekal Tommy Williams. Tommy byl jeho nejstarší přítel, muž, který s ním prošel Vietnamem a který ho naučil, že někdy je lepší držet pusu a krok. Tommy seděl u baru s colou a hleděl na obrazovku, kde běžel záznam z místního zastupitelstva. „Viděl jsi to?
“ zeptal se Tommy a kývl bradou na obrazovku. Jake se posadil vedle něj. Na obrazovce stál u řečnického pultu Derek Thompson. Vedle něj jeho právník a za nimi radní, kteří hlasovali o povolení pro Riverside Development.
Jake tam byl minulý týden. Mluvil proti. Řekl, že nové obchodní centrum zaplaví Milbrook dopravou, že zničí klid, že farma Marusových je poslední zelená plocha, kterou město má. Lidé tehdy tleskali.
Derek se jen usmíval. „Hlasovali to,“ řekl Tommy tiše. „Prošlo to. “
Jake si objednal pivo, i když věděl, že by neměl.
„Takže je konec. “
„Ještě není konec. Jennifer mluvila s někým z městského úřadu. Prý se našly nějaké nesrovnalosti v dokumentech.
Někdo z firmy to zamlčel. Derek možná nemá všechno tak čisté, jak se tváří. “
Jennifer Thompson. Detektivka z okresu, která měla v Milbrooku pověst ženy, jež si nebere servítky.
A nebyla to náhoda, že se jmenovala Thompson. Derek byl její bratranec. Nikdo nevěděl, co si o tom myslet, ale Jennifer vždycky říkala, že rodina rodinou, zákon zákonem. „A co s tím mám společného já?
“ zeptal se Jake. „Jsi jediný, kdo proti němu otevřeně vystoupil. Jediný, kdo má lidi na své straně. Myslíš, že ti to Derek odpustí?
“
Jake dopil pivo a položil sklenici na bar. „Derek Thompson mi může políbit…“
„Nedokončuj to,“ usmál se Tommy. „Jdi radši za Jennifer. Zítra večer má službu.
Řeknu jí, že přijdeš. “
Druhý den večer seděl Jake v malé kanceláři okresního úřadu, kde měla Jennifer službu. Byla to úhledná místnost s policejními hlášeními, fotkami z míst činu a jedním uschlým kaktusem na parapetu. Jennifer seděla za stolem a před sebou měla desky, ze kterých trčela spousta úředních dokumentů.
„Takže jsi přišel kvůli Derekovi,“ řekla bez úvodu. „Přišel jsem se zeptat, co se děje. “
Jennifer ho chvíli pozorovala. Pak desky otevřela a vytáhla fotografii.
Byl to pozemek u řeky, kde mělo vyrůst ono obchodní centrum. Na snímku stála stará dřevěná kůlna a za ní rákosí. „Víš, co je tohle za pozemek? “ zeptala se.
„Vím. Je to součást Marusovy farmy. “
„Přesně. A podle katastru patří Marusovi už čtyřicet let.
Jenže v dokumentech, které Riverside Development předložil městu, je uvedeno, že pozemek koupili od dědiců před třemi lety. Jenže žádný prodej nikdy neproběhl. Podpisy v kupní smlouvě jsou podle znalce padělané. “
Jakeovi poklesla čelist.
„To je vážně takhle jednoduché? “
„Není. Derek má totiž v kapse půlku zastupitelstva. A druhá půlka mu dluží laskavosti.
Ale to, co mám tady, je důkaz, že podvod spáchal on, ne jen jeho firma. Potřebuju ještě jednu věc. Potřebuju, abys podal svědectví u soudu. Řekl jsi na zastupitelstvu, že jsi viděl Dereka mluvit s někým z městského úřadu o tom, jak to zařídí.
To je důležité. “
„Já jsem jen viděl, jak si s někým podává ruku na parkovišti. “
„A slyšel jsi, jak říká, že ‚to zařídí‘. To stačí.
A potřebuju, aby to řekl ještě někdo. Bill mi říkal, že ten rozhovor slyšel taky. A že si to nahrál na telefon. “
Jake se opřel do židle.
„Billa do toho nechceš zatáhnout. Je starý a bojí se. “
„Kdo se nebojí? “ odpověděla Jennifer a zaklapla desky.
„Já se bojím taky. Ale když to neuděláme my, neudělá to nikdo. Derek postaví obchoďák na ukradeném pozemku a farma Marusových zmizí. Tak už to v tomhle městě chodí, Jakeu.
A ty to víš. “
Jake se vrátil domů pozdě. Sarah už byla v posteli, ale nespala. Ležela na zádech a hleděla do stropu.
Když vešel, otočila hlavu. „Mluvil jsi s ní? “
„Jo. Je to horší, než jsem si myslel.
A lepší. Má důkazy. “
„A co budeš dělat? “
„Nevím.
Řekla, že potřebuje, abych vypovídal. A že by chtěla, aby to udělal i Bill. “
Sarah se posadila. „Billa do toho netahej.
Nemá na to zdraví ani nervy. “
„Jennifer říká, že nahrávka z jeho telefonu je klíčová. Bez ní to může spadnout. “
Sarah dlouho mlčela.
Pak řekla: „A co my? Co když se Derek dozví, žes to byl ty, kdo ho poslal za mříže? Nemyslíš, že ti to někdo vrátí? “
„Možná.
Ale když to neudělám, vrátí se to Marusovi. A všem ostatním, kteří tu žijí. Nechci, aby moje město dopadlo jako všechna ostatní, kde místo parku postaví parkoviště. “
Sarah se k němu přitiskla.
„Tak to udělej. Ale buď opatrný. “
Druhý den ráno Jake zajel za Billem. Starý muž seděl na verandě svého domu, který stál kousek od hřiště, a pil kávu z porcelánového hrnku, který pamatoval ještě jeho ženu.
Jake se posadil vedle něj a dlouho nevěděl, jak začít. „Bille, potřebuju tě o něco poprosit. Je to důležité. “
„Jestli je to kvůli Derekovi, tak ne.
“
„Ty víš? “
„Vím. Vím toho víc, než bys čekal. Slyšel jsem v pondělí na parkovišti, jak mluvil s tím mladým z městského úřadu.
Řekl mu, že ‚to zařídí‘ a že ‚Marusova farma už dlouho nikomu nepatří‘. A nahrál jsem si to, protože jsem si říkal, že by se to mohlo hodit. Ale nemůžu to použít, Jakeu. Jsem starý.
Nemůžu jít před soud a nechat se tam rozsekat. “
„Nenecháš. Jennifer řekne, co potřebuje. Stačí, když jí tu nahrávku dáš.
“
Bill se zamyslel. Dlouho hleděl na hřiště, kde právě někdo odpálil. Ozvalo se tiché ‚fore‘, které se neslo přes trávu. „A co když to Derek zjistí?
Co když mi někdo něco udělá? “
„Nikdo ti nic neudělá. Budu u toho, když budeš vypovídat. Slibuju.
“
Bill dopil kávu a položil hrnek na stůl. „Dobře. Ale ne kvůli tobě. Kvůli Marusovi.
Ten člověk tu farmu budoval celý život. Nezaslouží si, aby mu ji sebral nějaký anonym z města. “
Večer se Jake setkal s Jennifer u okresního úřadu. Předal jí to, co mu Bill dal – malou nahrávku na starém telefonu.
Jennifer si ji poslechla dvakrát, pak kývla a schovala telefon do trezoru. „Tohle je víc, než jsem doufala,“ řekla. „S tímhle můžeme jít za státním zástupcem. Ale musíš vědět, že jakmile to začne, Derek se bude bránit.
Bude se snažit zastrašit každého, kdo s tím má co do činění. Tebe, Billa, mě. Možná i tvoji ženu. “
„Já vím.
Ale už jsem se rozhodl. “
O týden později, ve čtvrtek ráno, se v soudní budově v okresním městě sešlo víc lidí, než kdo čekal. Státní zástupce předvolal Dereka Thompsona k výslechu kvůli podezření z podvodu při převodu pozemku. Sál byl plný novinářů z krajských novin.
Jake seděl v první řadě. Vedle něj Bill, který měl vlasy učesané jako na pohřeb. Derek vstoupil do sálu v doprovodu svého právníka. Vypadal klidně.
Usmíval se na lidi, které znal, a podával si ruce. Když procházel kolem Jakea, na okamžik se zastavil a sklonil se k němu. „Tak ty jsi to zařídil, Morrison? Myslel jsem, že golf tě naučil aspoň slušnosti.
“
Jake neodpověděl. Derek pokračoval dál a posadil se ke stolu obhajoby. Výslech trval čtyři hodiny. Derek všechno popřel.
Řekl, že kupní smlouva je pravá, že dědicové Marusovy farmy pozemek prodali přes zástupce a že městský úřad jednal v souladu se zákonem. Jeho právník předkládal dokumenty a svědky. Vypadalo to, že Derek vyhraje. Pak nastala pauza.
Státní zástupce povolal Billa. Starý muž se pomalu postavil a přešel k pultu pro svědky. Položil ruku na bibli a přísahal. Když se ho zástupce zeptal, co slyšel na parkovišti u městského úřadu, Bill chvíli mlčel.
Pak řekl čistě a zřetelně:
„Slyšel jsem pana Thompsona, jak říká panu Novákovi z městského úřadu, že ‚to zařídí‘, ať si nedělá starosti. A slyšel jsem ho říct, že ‚Marusova farma už dlouho nikomu nepatří‘. “
Derek se na svém místě napřímil. Jeho právník okamžitě namítl, že nahrávka je nezákonně pořízená.
Ale státní zástupce předložil důkazy, že Bill nahrával na veřejném parkovišti, a soudce námitku zamítl. Nahrávka byla přehrána. Hlas na ní byl nezaměnitelně Derekův. Když soudce oznámil, že případ pokračuje a že Derek Thompson je formálně obviněn z podvodu a padělání listin, v sále to zašumělo.
Derek se otočil k Jakeovi a dlouho se na něj díval. Pak se mu na rtech objevil úsměv, který nevěstil nic dobrého. Ale nic neřekl. Jen se otočil zpátky ke svému právníkovi.
Jake vyšel ze soudní budovy ven. Byl podzim a vzduch voněl listím. Bill kráčel vedle něj a opíral se o hůl. „Tak co bude dál?
“ zeptal se Bill. „Nevím. Soud. Možná půjde sedět.
Možná se odvolá. A bude to dlouhé. “
„A co ta farma? “
„Ta zůstane Marusovi.
Dokud to půjde. “
Bill se zastavil a podíval se na Jakea. „Víš, co ti řeknu? Celý život jsem si myslel, že v tomhle městě se nikdy nic nezmění.
Že lidi jako Derek vždycky vyhrajou, protože mají peníze. Ale tys mi ukázal, že někdy stačí, když se pár lidí postaví. I když je to proti všem. “
Jake položil ruku Billovi na rameno.
„Nejsi to jen já. Jsi to ty, já, Jennifer, Sarah. Všichni. Jeden člověk nic nezmůže.
Ale když se nás sejde víc…“
„Tak to snad půjde,“ dokončil Bill s úsměvem. O tři měsíce později, v lednu, stál Jake znovu na devátém odpališti. Tentokrát byl vzduch studený a ostrý. Vedle něj stál Tommy a Bill, který si už netroufl hrát, jen přihlížel.
Sarah stála opodál s horkým čajem v ruce. Jake se nadechl. Vytáhl driver. Než odpálil, podíval se přes hřiště k obzoru, kde za řekou začínala Marusova farma.
Stála tam. Pořád stála. Obchodní centrum nikdo nepostavil. Derek Thompson čekal na soudní proces, který měl začít na jaře.
„Tak co, Jakeu, jedeš? “ zeptal se Tommy. Jake přikývl. Rozpřáhl se a odpálil.
Míček se nesl vysoko nad trávou, nad vodní překážkou, směrem k vlajce. Sledoval ho, dokud nedopadl, a pak se otočil k Sarah. „Dobrý úder,“ řekla. „Dobrej den,“ odpověděl.
A šel si pro míček.