Uprostřed noci, kdy hořelo a útočníci se blížili ke sklepu, musela máma vybrat, koho zachrání. Vrátila se pro cizího muže a nechala mě samotnou počítat kameny. „Už to neudělám,“ řekla pak, ale já…
Mami, to slovo se v Ondřeji Valentovi neopotřebovalo. Stačila vůně citrusů, studené světlo supermarketu nebo kovové zaklapnutí mrazícího boxu a hlas se ozval znovu. Zadýchaný a příliš mladý. V takových chvílích nevnímal ruce dospělého muže, které se naučily pracovat bez chvění. Viděl jen dvanáctileté prsty sevřené kolem tenkého sáčku s pomeranči. Netušil, že rudá skvrna … Read more