Večeře v olomoucké restauraci začala úsměvy a končila otázkou, kterou jsem nezvládla zodpovědět: „Můžeš nám pomoct?“ Nikdo se mě nezeptal, jestli chci – jen mi sdělili, že mám. Když jsem o dva…
Vzduch v zadním salonku olomoucké restaurace měl zvláštní hustotu. Nebyla to hádka, ale přetvářka – úsměvy končily o centimetr dřív, než došly k očím. Na stole se leskl bílý ubrus, sklenice s vodou byly srovnané do přímky a uprostřed stála váza s karafiáty, jako by se i květiny snažily působit slušně. Přijela jsem z Prahy … Read more