Čtyři roky jezdila sanitkou a vždycky dorazila na místo dřív než policie. Dnes večer sedí v Dundoku a prohlíží si složku, kterou dostala od agentury. Marisol se jmenuje a pracuje jako účetní. Ale tohle není obyčejná účetní práce.
Otevře první stránku a čte pozorně, protože dvacet let strávených nad účetními knihami ji naučilo, že nejdůležitější informace nikdy není napsaná velkými písmeny. Před dvaceti lety nastoupila do domu Rafaela Castellana jako hospodyně. Dnes večer sedí u stolu a listuje výpisem pracovní doby. Agentura jí poslala měsíční záznamy, ale ona hledá něco jiného.
Na první stránce je jméno Harbor Line a červeně označený řádek s převodem 2 300 000 dolarů provedeným před třemi týdny. Čísla se jí skládají v hlavě stejným způsobem, jako se skládala dvacet let. Zvedne telefon a zavolá na policii. Ale než dořekne větu, napadne ji něco.
Rafael Castellano sedí v zadním pokoji a dívá se do tmy dvora. Za posledních dvacet minut je čím dál dezorientovanější. Mluví, ale jeho slova nedávají smysl. Marisol ví, že to není běžná záměna.
Viděla už dost případů, kdy lidé ztráceli vědomí, ale tohle je jiné. Ona to pozná okamžitě. Venku zastaví nákladní auto. Vystoupí z něj muž a jde k domu.
Marisol otevře zadní dveře a pustí ho dovnitř. Nic neříká, jen mu podá složku. Muž si sedne ke stolu a začne číst. Na třetí stránce najde řádek, který hledá.
Je tam jméno ženy, která podepsala převod. Marisol se podívá na to jméno a pak na muže. „To je moje sestra,
