Škádlení mělo vyvrcholit v devět, ale Eliška odhadla, že dorazí o berlích. Všechno, co si za ta léta nastřádala, najednou ztratilo smysl. Seděla v autě a sledovala, jak Tomáš pomáhá Izabele z vozu. Když se opřel o hůl, Eliška se už nedržela zpátky a otevřela dveře.
Zvuk berlí o dlažbu přibil všechny pohledy k ní. „Eliška? “ vydechla Markéta. „To nemůžeš myslet vážně, když jsi v tomhle stavu.
“ Eliška ale pokračovala dál, pomalu a tvrdě. Každý krok byl jako tichý hrom. Zeptala se, jestli na té oslavě nechybí někdo důležitý. Otázka prolétla davem, dokud se její pohled nezastavil u Izabely.
Uprostřed křiku, že tam není nikdo, kdo by se jí pletl do života, Eliška vytáhla z kabelky papír a položila ho na stůl. „Nikdo, kdo by se ti mohl vysmát? “ zeptala se, zatímco Markéta četla. Její tvář se měnila z červené přes bílou až k šedé.
Pak zvedla oči a sípala: „Odkud to máš? “
Tomáš se trochu ušklíbl a odpověděl, že to je z jeho vlastní korespondence. Eliška mu vysvětlila, že jí chodila poštou, protože si Markéta spletla e-mailovou adresu. „Všechno jsem přeposlala na svůj soukromý e-mail a smazala stopy po tom, že jsem do toho nahlédla.
“
Markéta popadla telefon a chtěla volat. Eliška se zasmála a řekla, že to je přesně to, co jí chtěla říct. „Všechno už je na disku a za pět minut to uvidí každý. “
Zavládlo ticho.
Pak se Izabela zasmála, shrbená a ušklíblá. Eliška si všimla, že Markéta a její dcera se jí už roky posmívají. Řekla, že přišla proto, aby jim ukázala, jaké to je, když se někdo směje z druhé strany. Když se Markéta ptala, co po ní chce, Eliška vysvětlila, že přišla jen proto, aby jí vrátila všechno, co jí vzala.
„Nejsem tvoje oběť. Nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu. “ Vytáhla z kapsy další papír a položila ho na stůl. „Tady je to, co od tebe dostanu zpátky.
“
Markéta na papír pohlédla a její tvář zbledla. „To je podvod, to nemůže být skutečné. “
„To je skutečné,“ řekla Eliška. „Potvrzení o převodu vkladu na pobočku banky.
“
Pak se zeptala na padesát tisíc, které Markéta ukradla jejich matce, a na to, jak jí zničila první manželství. „Vím, že sis zařídila, že ti sestra dala výpověď. Vím, že jsi jí vzala i dítě a obrátila ho proti ní. Vím, že jsi jí přebrala manžela.
“
Markéta chtěla odejít, ale Eliška ji chytila za ruku. „Počkej. Ještě jsem neskončila. “ Markéta se otočila a všimla si, že Eliška drží další papír.
„To je úřední žádost o prošetření vašich finančních transakcí za posledních dvacet let. “ Markéta polkla. Eliška pokračovala: „Jestli se mě nebo mojí rodiny ještě někdy dotkneš, pošlu to na policii a na finanční úřad. Jde o život.
“
„Ty blázne,“ vyjekla Markéta. „To bys neudělala. “
„Zkus to. “
Pak se Eliška otočila k Izabele a se slovy, že to není konec, odešla.
Venku se zastavila, aby se nadechla. Měla všechno, co chtěla: konec marného čekání. Ale když usedla zpět do auta, věděla, že to byl začátek něčeho nového. Za dva dny dorazil dopis od banky, že její účet je zmrazený kvůli podezření z podvodu.
O týden později přišel dopis, že se proti ní vede soudní řízení. O měsíc později přišel dopis, že jí hrozí až deset let vězení. Eliška seděla u kuchyňského stolu a dopis držela v rukou. V tu chvíli zazvonil telefon.
Byla to Markéta. „Prosím, Eliško. Zničíš mě. “ Eliška mlčela.
„Prosím,“ opakovala Markéta, „udělám všechno, co budeš chtít. Platím ti každý korunu. Jdu na policii a řeknu jim, že jsem to byla já. “
Eliška se usmála a řekla, že chce jen jednu věc.
„Chci, abys řekla mámě pravdu o tom, co jsi jí udělala. Chci, abys řekla sestře pravdu o tom, co jsi jí udělala. A chci, abys řekla pravdu o tom, co jsi udělala mně. A pak chci, aby ses omluvila.
“
Markéta vzlykala. „Udělám všechno, co chceš. Jen to neposílej na policii. “ Eliška zavěsila.
Pak Eliška vytáhla mobil a vytočila číslo své sestry. Zvedla to po druhém zvonění. „Ahoj, Terezo. “ Na druhé straně bylo ticho.
„Poslouchej, potřebuji ti něco říct ohledně Markéty. “
Tereza se zasmála. „Myslíš to, jak mi zničila život? “ Eliška řekla, že ví všechno, a že přichází s plánem.
„Můžeme ji zničit. Nadobro. Ale budeš mi muset pomoct. “ Tereza mlčela.
Pak se zeptala, na co má přijít. Eliška se usmála. „Na to, že bude litovat, že si s námi zahrávala. “
Eliška položila telefon a podívala se z okna.
Věděla, že to nebyl konec. Byl to začátek. A byla připravená na všechno, co přijde.
