Isadora strčila do dvojitých dubových dveří a dovnitř pronikl pach starého papíru a vybledlého inkoustu. Stála v pracovně Sebastianova panství, kde se čas zastavil, kde se každý dokument stal svědkem dávné historie. Pracovala tady sama od časného rána do soumraku, den za dnem, a cítila, že ji tohle místo vstřebává jako černý inkoust do zažloutlého listu. Dnes ráno znovu otevřela krabici s rodinnými listinami, a když prstem přejela po kůží vázaných deskách, uviděla jeden zápis, který se nedal přehlédnout.
Byl v něm letopočet 1743 – a byl to rok, o kterém se rodinná tradice nikdy nezmiňovala. Opatrně knihu zavřela, ale oči jí přeběhly k rejstříku. Nebyla si jistá, co našla, ale věděla, že to musí ctít.
