Zadní dveře klubu se zabouchly a venku v uličce jsem uslyšel zvuk, který jsem nezapomněl za dvacet let. Vzlyk, ne ten opilecký, ale ten, kdy se někdo bojí, že ho uslyší. Byl jsem muž, který se…
Déšť bičoval dlažbu před klubem a neonové nápisy se rozmazávaly do rudých a modrých skvrn. Luka nebyl muž, který by si všímal toulavých psů, natož plačících žen schoulených u popelnic. Vedl impérium postavené na vydírání a vynuceném mlčení. Ale ostrý, roztřesený nádech, který se zadrhl nad duněním basů zevnitř jeho klubu, ho zastavil na místě. … Read more